Takže asi první, co mě napadá v souvislosti s mou povahou je můj temperament a téměř neunavitelnost. Můžete být se mnou venku hodiny a když pak přijdete domů, napiji se, najím a jdu si pro svou oblíbenou hračku, abych se s vámi o ni přetahoval. Naštěstí mě můžete poměrně snadno přemluvit, že už ne, že teď je čas na odpočinek. Jsem velmi vnímavý, inteligentní, přátelský, přizpůsobivý. Naše protějšky jsou výborné herečky a taky dost často bývají tak trošku hysterky.
Jsem skvělý ochránce. V případě správné výchovy nejsem vůči lidem agresivní, člověka bych nenapadl. Jako správný lovecký pes neustále někde čmuchám, a to převážně v novém prostředí, ať už přijdete na návštěvu ke známým nebo objevíte nové místo na procházky, okamžitě musím zmapovat terén. Jsem pak jak neřízená střela a jestliže mi to nedovolíte, jsem pak očividně nespokojený a neklidný.
Jsem velmi dominantní. Připravte se na to, že na vás budu téměř od první chvíle, kdy si mě přinesete domů, zkoušet všelico, jen abych dosáhl co nejvyššího postavení ve své nové smečce. Když mojí výchovu nezvládnete, připravte se na to, že se se mnou nikdy pořádně nesžijete, věčně se mnou budete "bojovat" o postavení ve smečce a věčně budete "vlát". V opačném případě se vám stanu opravdu nejlepším přítelem, který vás bude chránit, milovat, hlídat, respektovat, poslouchat.
Co se týče ostrosti na ostatní psy, myslím, že je to velmi individuální. Záleží jak na povaze mých kamarádů, tak na jejich výchově. Osobně znám naprosto nekonfliktní výmary, kteří na jiné psy nezaútočí, ale stejně tak znám výmary, které jejich páničkové musí při setkání s jiným psem stejného pohlaví držet na uzdě.
Výmarský ohař je plemeno, které není samotář. Nejlépe pracuji a nejlépe se mi žije uprostřed smečky. Názor, že patřím do kotce je už naštěstí dávno zažehnán. Netvrdím, že patřím na gauč nebo rovnou do postele, ale jsem přesvědčen, že mám žít tam, kde žije můj pán. Tam jsem nejšťastnější, tam je mi nejlépe. A vztah, který se pak mezi námi vytvoří je nenahraditelný. Průměrně se dožívám věku 12 let.
